Motory jsou převážně z Al trubek průměru 22/19mm. Trysky jsou převážně sádrové se zalitým ocelovým hrdélkem z krátkého šroumbu M6, několik trysek bylo keramických z hrnčířské hlíny, několik jen zmačknutím konce trubky v přípravku ve svěráku. Průměr hrdla trysek 2.5mm. V jádře kanálek (navrtání) délky 10mm, což zajistí ostrý start, ale vyžaduje pevnou konstrukci motorku. Zátka je z hořlavého epoxidového tmelu (Epoxy1200 40%, jemně mletý KNO3 50%, Práškový Mg 9%, jemný Fe2O3 1%), tento tmel ještě teče, dobře lepí a již spolehlivě hoří. Po částečném zatuhnutí zátky byla v ose vytlačena jehlicí o průměru 3mm dírka a zatlačen kousek stopiny, aby bylo zpoždění velmi krátké až nulové. Po zatuhnutí byla trochou tmelu na motor přilepena světlice ve tvaru tabletky o průměru 22mm a na ní hlavice, některé jsou také z toho tmelu (červené) a některé duté sádrové (bílé) s náplní. Hlavice byly odlity do lukoprenových forem. Další osvědčené hlavice jsou z řidší základní TPH se zamíchanými elektronovými šponami, ve dne zanechají velmi výraznou kouřovou stopu, v noci jiskří.

Nákres formičky na světlice.
Skládá se z plástě tvaru trubky, spodní polovina má maličko větší vnitřní průměr. Do pláště zasahuje těsně suvně spodní a horní díl. Zasune se napřed spodní, pak se zvrchu nasype směs a přitlačí horním dílem. Pak se to slisuje, tlak zhruba jedné tuny stačí. Dobré je to chvilku nechat stlačené, minuta stačí, ale není nutné. Pak se lis povolí, forma se z něj vyndá, z ní se vytáhne spodní díl, vloží se to zpátky do lisu a pomalu plynule se to stlačí. Tim se horní díl zatlačí zcela dovnitř a vytlačí vylisovanou tabletu do spodní části formy s větším průměrem, odkud po vyjmutí z lisu volně vypadne. Po krátkém zácviku je to tak 1 tableta za minutu. Je ale dobré nechávat chvilku tabletu stlačenou, je pak pevnější. Na zvlhčení směsi pro lisování se osvědčil obyčejný nitrolak, stačí jen maličko, aby směs nebyla suchá, ale ještě musí zůstat drobivá. Jinak se přebytečný nitrolak vytlačuje a omatlává formičku. Tu je třeba trošku namazat, pak na ní nitrolak nezasychá a snadno se čistí třeba protlačením kuličky hajzlpapíru. Na světlicovou slož, která ve slisovaném stavu obtížně chytá, se osvědčilo nalisovat tenkou vrstvičku obyčejného černého prachu, stačí malá špetka nasypaná do formičky před směsí.

Zabývám se sice převážně motory s čelním odhoříváním jádra, ale občas udělám i nějaké s centrálním kanálkem. Můj nejoblíbenější rozměr je z trubky 32/28mm, TPH základní sorbitolová, rozměr kanálku 10x100mm, tryska z tvrdého dřeva, hrdlo průměr 10mm. Na konci kanálku je jen asi 3-4 mm tenká lisovaná zážehová tableta o průměru 16mm na bázi chloristanu draselného, práškového Al, krupice Mg a pojiva. Kolega měl z chloristanu amonného, jsou lepší. Zátka vytvořena oblitím postupně "nakydané" TPH do tvaru velmi zhruba válečku (spíš housenka nastojato...) řidším epoxidovým tmelem. Takový je ten na obrázku vepředu. Druhý je prodloužen o 50mm a důkladněji olaminován, třetí je olaminován ovíjením skelnou páskou s 50%-ním překrytím. Laminát je přetažen (zalemován) na trysku i zátku. Tyto vyztužené motory měly zmenšen průměr hrdla trysky na 9mm. Hlavice prvního je dutá sádrová, druhého těžší betonová (Blitzzement), obě odlity do lukoprenových forem. Na třetí motor je přes přilaminovaný mezikus z PET lahve napasována půllitrová lahev, zcela naplněná vodou. Motor si s touto zátěží snadno poradil.

Na rampě.....

Start zatíženého motoru.
Sestava byla typicky přestabilizovaná, takže okamžitě po opuštění rampy zahnula i proti slabounkému větru. Pak už ale pokračovala krásným stabilním letem jak podle pravítka. Dolet takto zatíženého motoru bych odhadl na 500m. Na zem sestava nedopadla, byla vybavena autodestrukčním zařízením a nic z ní nezbylo.

Sušení vylisovaných keramických trysek pro tyto motory. V létě stačí jedno odpoledne na přímém slunci (plech měl tak 60°C), jinak nutno sušit i několik dní nebo opatrně v troubě.

Nákres formy na lisování keramických trysek z hrnčířské hlíny.

Velké motory ráže 65mm. TPH základní sorbitolová bez síry či dalších aditiv, průměr jádra 60mm, rozměr centrálního kanálku 22x100mm, tryska dřevěná, z obyčejného měkkého smrkového dřeva, jen prosyceného zředěným epoxidem, průměr hrdla 17mm. Plášť PVC trubka olaminovaná skelnou tkaninou 135g/mm2, 3 vrstvy. Při použití ne tak snadno propálitelné trysky nutno počet závitů zdvojnásobit nebo použít silnější tkaninu. Hlavice skořepinové sádrové (bílé) nebo cementové (šedé).

Motor připraven na rampě ke startu. Stabilizační lišta 10x10x1000mm, kvalitní modelářská, je svými rozměry na dolní mezi použitelnosti. Lepší by byla lišta výrazně silnější a i o trochu delší.

Start!
Zážeh byl proveden zelenou zápalničkou protaženou skrz silnostěnnou papírovou trubičku malého průměru, ta byla v hrdle trysky zajištěna kouskem pěnového polystyrénu. Vnitřní konec zápalničky byl přehnut, zajištěn omotáním nití a přes něj přehnuty a zajištěny 3 kousky černé stopiny. Centrální kanálek v jádře byl zakončen válečkem TPH se zamíchanými elektronovými šponami a za tepla přilepenými kousky stopiny.

Vzestupná fáze letu.
Raketa letěla téměř kolmo, jen s malými změnami směru.

Raketa stoupá setrvačností. V té době čelně hoří přední část jádra a tryska je navíc propálena, takže tah je téměř nulový a tato část jádra funguje jako stopovací a zpožďovací. Většina kouřové stopy je zastíněna nižším, rozptylujícím se kouřem, raketa na obrázku směřuje doleva zdánlivě dolů od zdánlivého vrcholu kouřové stopy.

Raketa na vrcholu své dráhy. Ve značné výšce je kouřová stopa sotva viditelná. Pás nižší části kouřové stopy se již rozptyluje a je větrem snášen doleva.

A to je zánik rakety.
Zhruba v ose obrázku, třetinu výšky odspoda je vidět obláček po explozi náplně hlavice. Při pozorném pohledu je vidět shora dolů, trochu zleva se táhnoucí stopa. V tuto chvíli již raketa několik sekund sestupovala dolů. Doba mezi světelným zábleskem a dolehnutím zvuku cca 5sec.

Malý čelní motorek z trubky 22/19 unese třeba prázdnou nádobku od spreje....

.... nebo PET láhev, která někdy dělá úchvatnou akrobacii, případně i s mezipřistáním.