Pro kanálové motory překvapivě vyhoví i tryska z tvrdého dřeva.

Trysku lze odlít pomocí třeba takovéto formičky. Ze sádry rovnou do pláště motoru, dobře drží, ale sádra rychle spalinami eroduje. Vybrat a použít co nejtvrdší, bývá šedivá, drsná, pomaleji tuhnoucí. Bílá modelářská a alabastrová je nevhodná. Z cementu je odolná, ale zase špatně drží, nutno nějak zajistit ukotvení do pláště nebo odlít do hladké trubky, z té ji vytlačit a do pláště zalepit epoxidem.

Trysky z hrnčířské hlíny lze lisovat třeba takovouto formičkou.   Ukázky trysek jsou dole. Ty s tím panáčkem je první série jednoho kolegy.

Sušení keramických trysek na plechu. Vlevo vylehčené trysky, tvar vhodný pro olaminování motoru rowingem.

Téměř první pokusy jednoho mého kolegy s papírovými motory s keramickými tryskami. Formy na trysky:
Keramické trysky čelních motorů, zalepené epoxidem, a trysky kanálových motorů.

 

Ocelové hrdélko ze šroubku + dřevo.

Takováto sestava vydrží velmi dlouhý chod bez propálení a lze použít i měkké dřevo.

Naopak u motorů malých průměrů lze sestavu zjednodušit, dřevěný díl je pouhý váleček s centrální dírkou. Při zalepování do pláště je třeba hlavičku šroubu dobře omatlat epoxidovým tmelem, aby vyplnil spáru mezi ní a pláštěm.   Při zalepování těchto typů trysek nezapomenout srazit hranu, aby se tmel nestíral a naopak vtlačoval při zasunování do spoje.

Příklad použití trysky dřevo + hrdélko ze šroubku u ohňostrojové raketky ze světlicové patrony.   Bílá trubka v pozadí je papírová tepelná izolace, vlepí se epoxidem dovnitř. Bílý váleček vpředu je zátka s centrální dírou, vyplněnou TPH, funguje jako zpoždění.

Ocelové hrdélko ze šroubku + sádra.   Sádra během tuhnutí trochu expanduje, spojení je velmi pevné a těsné.   Na obrázcích je zároveň zachycen nejprimitivnější způsob, jak šroubek zalít.

Formičkou je pouhý váleček plastelíny, zabalený v PE folii. Natlačí se do pláště, na něj se pokud možno v ose přichytí hrdélko (Lze i nepatrným potřením kontaktním lepidlem) a oblije se sádrou. Nejlepší je ale mít vytočen kuželek s dlouhým hrotem a ten skrz hrdélko zabodnout do plastelíny. Sádra pak nemůže zatéct do hrdélka a lze vytvarovat expanzní kužel trysky. Po ztuhnutí sádry se plastelína tahem za konec fólie vytáhne a znova použije.   Tento způsob s plastelínou se hodí pro jednotlivé pokusy s malým množstvím motorů daného průměru, kdy se nevyplatí připravovat lepší formičku.

	Několik nákresů. Vlevo celková koncepce čelního motoru s popisovanou tryskou, dole vlevo tryska zblízka. Bíle je tepelná izolace, černě eprosin. Dole uprostřed pak hrdélko trysky ze šroubku v řezu, příprava vrtáky s různými úhly špičky. Nakonec vpravo dole sestava pro zalití hrdélka přímo do pláště. Je vhodné si ještě zhotovit provrtaný kuželek, nasunovací na centrální trn.

No a nakonec ta nejjednodušší možná tryska pro čelní motorek. Stačí přípravek, dvě destičky s drážkou, mezi ně sevřít konec trubky ve svěráku a vložit drát, jím se vytvoří tryska. U tenkostěnných trubek se ale rozevírá, lze zevnitř dát do koutů trochu eprosinu. Tenké plechové trubky vyžadují například provrtání "křidélek" a snýtování nýtkem nebo sbodování.

Pravda, trysky pro čelní motory jsou trochu komplikovanější. U menších motorů vyjdou asi nejsnadněji zhotovitelné keramické, z hrnčířské hlíny. Odměnou za práci je ale dlóóóóuhýýý let !